Problémy hubené holky

   Dneska mám potřebu se s vámi podělit o moje myšlenky na téma, které se mě osobně týká. Jak jsem starší a chci si žít podle sebe, aniž by mi do toho někdo kecal, tak mě to trápí čím dál víc a přitom se o něm moc nemluví.

"Doufám, že to všechno sníš, že jo?"

"No měla by sis trochu přidat, ne?"

"Kolik si dáš knedlíků? Aspoň tři bys měla sníst. Já ti dám čtyři, ať trochu přibereš."

"Nezhubla jsi zase?"

   To je jen pár příkladů otravných otázek, které mi jsou pokládány různými lidmi všech možných generací a pohlaví. Rozdíl je možná v tom, že starší lidé mi tohle klidně řeknou na začátku konverzace a ti mladší se k tomu většinou odhodlají až po delším rozhovoru. Postupem času už je vlastně jedno, zda to myslí dobře. S každým dalším rokem, kdy dokola slyším pořád ty stejné otázky a narážky na můj vzhled, je celá tato konverzace nepříjemnější. Moje snaha brát to s nadhledem a neřešit to, je častokrát marná a po pár minutách mám stejně potřebu se hájit. Proč by ale dospělá žena měla vůbec někomu vysvětlovat nebo omlouvat to, jak vypadá? I když budete takovým lidem vysvětlovat pořád dokola, že se hlady netrápíte a že jíte stejně a nebo častokrát víc, než váš manžel (o hlavu vyšší dospělý muž) a prostě nepřibíráte na váze, tak vám nic z toho nebudou věřit. Zastávají totiž teorii, čím jste tlustější, tím jste v životě spokojenější a aplikují ji nejen na sebe, ale častokrát i na své domácí mazlíčky.

   Nepřijde vám, že těm lidem vůbec nezáleží na tom, jestli jste skutečně šťastní, ale jenom do vás rýpou? Že vám nechtějí pomoci, ale spíše váš život hodnotí podle svých kritérií a evidentně došli k závěru, že když jste hubení, tak s vámi musí být něco špatně a musíte se v životě hrozně trápit? Nebo jsou sami se sebou nespokojení, a aby se nemuseli stydět za své nedostatky, snaží se přesvědčit ostatní, že to vy nejste v pořádku. Není to celé postavené na hlavu? Podle mě ano, protože to vypadá, že většině populace přijde normální být obézní. 

   Už spousty let se otevřeně mluví o anorexii, která je vážným problémem, co by se určitě neměl podceňovat. Lidé jsou více v obraze, což je skvělá zpráva, ale po přečtení tří článků na internetu mají pocit, že mohou toto onemocnění diagnostikovat každé hubené ženě nebo muži ve svém okolí. Tento článek nechce v nikom podporovat nezdravou představu o tom, jak by měl nebo neměl být kdokoli z nás hubený. Pouze chce upozornit na skutečnost, že ne všichni hubení lidé musejí mít zdravotní nebo psychické problémy, které by mělo jejich okolí řešit. A to ještě dost nevybíravým způsobem. 

 Poslední roky se pozornost upoutala na přijetí plnoštíhlých žen do společenského standartu, aniž by se musely cítit nějak nepříjemně. Je totiž pravdou, že většina žen zkrátka nemá konfekční velikost 34. Proč se ale začal objevovat opačný extrém a začaly se propagovat na první pohled nezdravě obézní ženy místo toho, aby vybírali především modelky běžných a zdravých velikostí? V čem je zakopaný pes, netuším, a ani ve snu mě nenapadlo, že se odstartuje šikana hubených modelek (i nemodelek, ale přeci jen to modelky "schytávají" ode všech nejvíc, díky jejich publikovaným fotografiím). Pozitivní diskriminace, které se spousta značek dopouští, aby si o nich jejich zákazníci náhodou nepomysleli, že se jim líbí hubené holky, je všudy přítomná. Zdravá šestnácti letá holka by ale podle mě neměla mít velikost 44, ale spíše 36 nebo 38 podle její výšky. Každá jsme jiná a rozhodně nechci nikomu říkat, že má zhubnout, aby měl stejnou velikost oblečení jako já. Jen bych si přála, aby zase nikdo nenutil mě k nezdravému přejídání, abych přibrala, protože jsem podle nich vyhublá. A nejsem sama. Nejedna modelka byla vyzvána, aby přibrala, ačkoli se svým tělem byla spokojená a neměla žádné zdravotní problémy. Už rozhodně neplatí, že by se po modelkách vyžadovala vyhublost, teď se po nich může chtít i přejídání, aby měly velikost 38, ačkoli jim celý život seděla o číslo nižší velikost při zdravém životním stylu a bez omezování. Neměli bychom ale my všichni být páni svých těl?

   Hlavním problémem je, že lidé mají tendenci strkat nos do cizích věcí. Soudí vás a hodnotí podle toho, jak se jim zachce a přitom o vás prakticky nemusí vůbec nic vědět. Chce to hroší kůži, dostatek sebevědomí a chladnou hlavu ten tlak zvládat, ale přeci se nebudete měnit kvůli někomu jinému než kvůli sobě samým. Pokud se ve svém těle necítíte dobře, udělejte změnu, ale jestli jste zdraví a hlavně spokojení, zůstaňte takoví jací jste. S těmi dalšími lidmi jednou nebudete muset strávit celý život, ale se sebou samými ano, tak kašlete na ostatní a soustřeďte se na sebe! Ať už máte jakoukoli velikost! A ne, není v pořádku, když si z vás někdo dělá legraci, že jste "vyžle", "párátko" nebo mnohem horší nálepky.

Moje kamarádka @janka s naší odpolední svačinkou v Malajsii. 

PS: Naučte se říkat ne na ty extra houskové knedlíky od babičky, které se do vás už prostě nevejdou. Užívejte si pocit, že můžete nosit stejné kalhoty, jako jste nosili v prváku na střední. A pokud se do nich nevejdete, oslavte to nákupem nějakých nových, ve kterých budete zatraceně sexy.
PPS: Sledujte mě na mém istagramovém profilu @dominikamedek.

#nobodyshame #weareallbeautiful