Style made in Italy

   Jak už asi všichni víte, ráda na blogu zveřejňuji své nové fotky, které fotím po celém světě. Tentokrát to budou fotky z Itálie a je to na nich vidět. 

   Italové milují ženskost a eleganci a pro mě bylo opravdu inspirující vidět to na vlastní oči. Až jsem začala mít chuť zahodit tenisky na denní nošení a hrdě nasadit lodičky na vysokém podpatku. Dlouho mi to sice nevydrželo, ale je pravda, že čím jsem starší, tím víc se oblékám jako dáma. Někdy. Občas. Nebudu ze sebe přeci dělat, jak se říká, starou mladou. To nikdy nebyl můj styl, i když jsem okolo sebe takových lidí měla za život spoustu. A hlavně, ať žije denim.

   Teď ale zpět k tématu a mému úžasu, když jsem poprvé viděla Italku v sukni a lodičkách na kole, jak si to vesele šine do své cílové destinace a vůbec ji neznepokojuje její ne příliš cyklistické oblečení. Možná to bylo i tím, že je Miláno hlavním italským městem módy, ale stejně mi to přišlo až romantické. A hlavně se mi celkově líbil tamní pozitivní přístup k ženám. Italové jsou prostě šarmantní gentelmani, co by se pro hezkou ženu rozkrájeli. Tedy většina z nich. "PR"ři z tanečních klubů a barů byli k modelkám tak podlízaví, že jsem se je brzy naučila dost okatě ignorovat, takže už se mnou neztráceli čas a ignorovali mě taky. I když to je z mého pohledu vlastně také jistá forma gentlemanství, prostě mě nezdržovali a nenutili mě s nimi ztrácet můj drahocený čas. 

   Být ženou (a ještě k tomu mladou a hezkou) v Itálii, je prostě výhoda a potěšení. V Praze ani v Brně vám většina mužů ani neotevře dveře. Díky Bohu za mého manžela, ve kterém jsem našla výjimku a poklad, který se o mě stará s veškerou péčí. Záviďte mi, vážení. 

   Nikdy jsem nenosila sukně, a když jsem si nějakou pořídila, stejně ležela ve skříni osamoceně i několik let a nepřinutila jsem se ji pořádně začít nosit. Můj hlavní problém se sukněmi spočívá hlavně v tom, že je neumím dost dobře nastylovat a doladit správným topem. Vždycky jsem měla pocit, že vypadám jako učitelka nebo sekretářka a to rozhodně nebyl účel. Navíc jsem během puberty neměla ještě možnost čerpat inspiraci na instagramu (čtěte: prostě ještě neexistoval, ačkoli je to pro vás možná nepředstavitelné) a neměla tak moc představu, jak se učitelskému stylu vyvarovat a vyladit svůj outfit tak, abych byla spokojená. Ano, přiznávám se, byla to i pohodlnost, kdy jsem si sice chtěla obléknout elegantnější sukni, ale nechtělo se mi jít do školy v podpatcích a trmácet se v nich šalinou (překlad z brněnského hantecu: tramvají) domů. 

   Proč se vám svěřuji s takovou hloupostí? Protože nejen díky všem těm kreativním influencerkám, které nás denodenně zásobují novými fotkami svých looků, ale hlavně díky cestování, poznávání jiných kultur a vnímání módy, jsem se postupně naučila sladit své oblečení ke své spokojenosti. Přeci jen je to jisté sebevyjádření a především sebeprezentace. Je pravda, že těch několik let práce modelky taky udělalo své a mohla jsem si na foceních vyzkoušet kde co a zjistila tak, které střihy mi sedí a čemu bych se měla vyvarovat. Na druhou stranu hodně stylingů, které si modelka v práci musí obléct, nejsou určeny na denní nošení v reálném světě. Moje myšlenka je ale taková, že cestování vás obohatí opravdu ve všech směrech. I v těch, které by vás třeba hned nenapadly, jako je třeba váš styl oblékání.

   Trochu jsem myšlenkami utekla od původního záměru se s vámi podělit o pár nových fotek, ale nemyslím si, že by to bylo na škodu. Každopádně doufám, že se vám fotky líbí a budu moc ráda, když se se mnou podělíte s vašimi zkušenostmi s oblékáním a stylingem. S čím bojujete nebo jste v minulosti bojovali vy? Nebo jste ti šťastlivci, co mají dobré oko na estetické cítění a tohle vám nedělá problém a nedělalo ani, když jste byli mladší? A podléháte módním trendům a nakupujete každou sezonu nové věci nebo se vám daří si držet svůj styl a příliš nenakupujete a šetříte tím životní prostředí? Pište tady do komentů nebo jako vždy na můj instagramový profil @dominikamedek!