Milan Fashion Week FW2019


Tak a mám celý ten blázinec za sebou. Poprvé jsem si vyzkoušela, jaké to je, absolvovat týden módy v jednom z hlavních měst módního průmyslu a ještě k tomu ne jako divák, ale jako modelka. 

   Hlavní je zdůraznit, že týden módy (tedy Fashion Week/FW) existuje v každém větším městě na světě. Možná trochu přeháním, ale ve většině hlavních měst všech zemí po celém světě pořádají týden nebo aspoň několik dní plných přehlídek. Někde se sice nedá úplně mluvit o plnohodnotném fashion weeku, ale divili byste se, kolik lidí žije módou po celém světě. A rozhodně ne jenom v Paříži nebo New Yorku. V několika asijských městech se dokonce podařilo získat jako hlavního sponzora Mercedes Benz, který je hlavním partnerem třeba i pražského týdne módy a celková kvalita jednotlivých přehlídek a eventů je na vysoké úrovni. V zákulisí se sice dá ještě na mnohém pracovat, ale to vždy závisí na produkčních, návrhářích a jejich týmech. Nedá se říct, že by všechny přehlídky na fashion weecích byly perfektně produkčně zvládnuté a naopak není pravdou, že by nemohla v Asii vzniknout skvělá přehlídka lokální značky. Zažila jsem takto třeba úplně první ročník Mercedes-Benz Fashion Week Kuala Lumpur nebo Shanghai Fashion Week. 


   Každá takováto akce je jiná a to především díky lidem, kteří ji organizují a mohou ji pojmout úplně jinak. A současně je okolo navázáno také spousta dalších přehlídek a událostí, které sice oficiálně nepatří pod fashion week, ale další značky využívají přítomnosti médií, celebrit, nákupčích a dalších důležitých lidí a představují nové kolekce také. Může se tak častokrát stát, že modelka sice pracuje každý den, ale nepodílí se na žádné z přehlídek oficiálního programu. Většina lidí z venčí v tom nevidí rozdíl, ale modelky usilují hlavně o takové přehlídky, které jsou zahrnuty v hlavním programu kvůli prestiži. Mně se sice podařilo v Milánu přehlídky získat a dokonce byly zaštítěny MFW, ale šlo o menší tvůrce a nepodařilo se mi znovu získat přehlídku pro Dolce&Gabanna, což je škoda. Perlička ze zákulisí je ale taková, že D&G zrušilo jednu ze svých dvou přehlídek (Houte Couture, takzvanou vysokou krejčovinu), na kterou jsem byla potvrzená, což mě sice štve, ale na druhou stranu mě těší, že si na mě vzpomněli a tudíž se mnou byli při minulé přehlídce spokojení. Na tu druhou (Ready to Wear) si mě bohužel nevybrali.
   Kdybyste chtěli článek jenom o této přehlídce, kterou jsem šla v prosinci loňského roku, tak mi určitě dejte vědět!




   No a jak takový fashion week probíhá? Pro běžnou modelku, kam bych se zařadila i já, vypadá asi takto. Do města musíte dorazit několik dní až týdnů dopředu, abyste společně s vaší tamní agenturou nafotili co nejlepší snapy (přirozené fotky bez make-upu), které začne agentura rozesílat klientům a casting directorům. Ti mají na starost výběr modelek pro různé návrháře, takže řady během castingů pro casting directory a různá produkční studia bývají nejdelší, protože jsou to castingy ne jen na jednu zakázku. A když říkám řady, tak opravdu myslím fronty modelek na ulici. Klidně i několika hodinové fronty na to, abyste se potencionálním klientům ukázali. Když si takovou frontu vystojíte, máte jen pár sekund, maximálně minut, zaujmout. Nemůžete tam začít dělat stojky nebo si secvičit vystoupení, prostě jim dáte svoji setkartu (taková vaše modelkovská vizitka s vašimi fotkami, mírami a kontaktem na agenturu) a snažíte se být milí a profesionální. Rozhodně na sobě nesmíte dát znát, že jste už otrávení a unavení z dvouhodinového čekání v zimě spolu s dalšími stovkami modelek (ano, stovkami) a víte, že máte skoro nulovou šanci, práci získat. Někdy vám nebudou ani věnovat plnou pozornost, ale vy to nesmíte vzdát a musíte pokračovat v dalších castinzích. Pokud svým vzhledem a vystupováním zaujmete, můžou vás poprosit o předvedení chůze v podpatcích, vyfotí si vás, a když mají připravené oblečení na vyzkoušení, tak vás poprosí o převlečení do jejich šatů, aby viděli, jak vám kolekce padne. 




   Hodně lidí se mě během castingových dní ptalo, jestli už vím, pro koho půjdu přehlídku. Nebo se mě na to dokonce ptalo ještě před tím, než jsem do Milána jela. To ale modelka většinou dopředu vůbec neví a dozví se to až na poslední chvíli. Nikdo vám to totiž neřekne hned na castingu. Pro spoustu lidí je to stresující, nevědět, jak na tom je, ale časem si zvyknete a víte, že s tím stejně nic nenaděláte. Návrháři totiž potřebují nejprve vidět všechny dostupné modelky a pak vybírají, kdo se nejvíce hodí pro jejich přehlídku. Každá jejich kolekce je jiná a trendy se mění opravdu rychle, takže i když se jednu sezonu nějaké značce nelíbíte, neznamená to, že se jim nemůžete líbit o pár měsíců později. No a během fashion weeku se vše mění za pochodu. Z nějakého důvodu může vypadnout už domluvená modelka a návrhář musí rychle sehnat někoho místo ní, takže se může stát, že i když to pro nějakou modelku nevypadalo jako úspěšný casting, nakonec přehlídku dostane. 


    Po desítkách castingů, které jsou od rána do večera několik dní, se postupně do kalendáře modelky přidávají také fittingy (zkoušky oblečení) na potvrzené přehlídky. Během fittingu, se může ještě stát, že se pro ni nenajde správně padnoucí outfit a nakonec jí přehlídku zruší. Nestává se to úplně často, ale není to nic neobvyklého. Mně se to ještě nestalo, ale dovedu si představit, jaké zklamání pak musí přijít, když dostanete od agentury zprávu, že vás klient "vykopnul" z jejich přehlídky, protože jste v jejich oblečení nevypadali dost dobře. To zabolí. Na druhou stranu když vám oblečení padne a modelka pak může přehlídku jít, je to nezapomenutelný zážitek. Ten adrenalin, když stojíte v zákulisí a čekáte než přijde vaše chvíle. Pak jdete po mole a víte, že teď je vaše chvíle. Teď je to všechno na vás, všichni se dívají a vy si tu veškerou pozornost užíváte a v hlavě si jenom říkáte: "Hlavně nezakopni". Já osobně jsem si na ten pocit musela dlouho zvykat, protože mě úplně ovládala nervozita a stres, ale poslední tři roky jsem už klidnější, zkušenejší a celkově si přehlídky dokážu více užít. To je myslím hodně vidět, když jdu po mole, protože když jde modelka svoji první přehlídku, tak je celá v křeči a pokud jde po ní na řadu zkušená modelka, rozdíl mezi nimi bije přímo do očí.


   Spousta kávy, jídlo za pochodu, desítky ušlých kilometrů, perfektní znalost mapy Milána, několik puchýřů na nohou a spousta nových známých. Tak bych asi celou moji zkušenost s milánských fashion weekem shrnula do pár bodů. Byla to vyčerpávající jízda a to jak fyzicky, tak emocionálně, ale stálo to za to. I kdyby to byl můj první a poslední týden módy, tak budu mít jednou o čem vyprávět vnoučatům, jako ta cool a moderní babička, co procestovala svět.

   A co vy? Sledovali jste nějaké letošní přehlídky ať už z toho milánského nebo jiného týdne módy? Zaujalo vás na nich něco? 



Komentáře