Předvánoční čas v Milánu

   Jedna z nejlepších věcí na cestování je poznávání nových lidí. Ty pak můžete po nějaké době potkat na druhé straně zeměkoule a nebude vám to připadat ani trochu divné.

   Už dávno jsem si uvědomila, jak je svět modelingu vlastně poměrně malá skupina lidí, a že každý tak trochu zná každého. Aspoň z doslechu. To má pochopitelně svoje výhody i nevýhody, ale vždycky mě potěší, když se potkám se "starým známým" a můžeme si nejen zavzpomínat na naše předchozí setkání, ale i porovnat, kam jsme se za tu dobu, co jsme se neviděli, posunuli. Každý krůček vpřed je skvělá zpráva, ať už je sebemenší. Navíc během předvánočního času jsme teď všichni o to sdílnější a přátelštější. Všichni jsme totiž na stejné lodi a všem se nám začíná stýskat po rodinách. A někteří chytají paniku, protože ještě nemají ani jeden dárek. Hned si vždycky oddechnu, že dělám dobře, že plánuji tyto praktické záležitosti s velkým předstihem. #šprtforever Nejsem ale jenom vděčná za znovushledání, ale za každé nové seznámení s úžasnými lidmi z celého světa a hlavně z Česka a Slovenska, náš humor je totiž nejlepší! Všechno jde prostě snáz, když má člověk okolo sebe lidi, se kterými je mu dobře.

   Překvapující pro mě bylo zjištění, že v Česku jsou vánoční trhy v plném proudu a stromečky na hlavních náměstích už jsou nazdobené a svítí, ale v Itálii se pravděpodobně výzdoba vytáhne až na první adventní neděli. Některé obchody už začaly s vánočními dekoracemi o týden dříve, ale jen žalostně málo z nich. Jindy jsem poměrně konzervativní, upřednostňující nenápadnost, ovšem Vánoce chci kýčovité a okázalé, prostě se vším všudy. Bez živého stromečku si je nedokážu ani představit. Letos hodně z příprav promeškám, ale o to víc si je budu užívat, až se vrátím domů. Přemýšlím, že bych si sem na modelkovský apartmán koupila aspoň vánoční hvězdu, ale pak si vždy uvědomím, že to na těch pár dní nemá cenu a nikdo po mně na několik týdnů nepřijede, takže by tady kytka stejně uvadla. Tak aspoň doufám, že si užiji stromeček před Duomem, protože podle fotek z předchozích let bývá nádherný.

   Pracovní dny se mi tu slévají v jeden velký casting sem tam proložený výbornou kávou. Co mě během těch pár týdnů tady překvapilo, je velký počet českých a slovenských modelek, co jsme se tu sešly. Takže si mám na většině castingů s kým si popovídat a je hezké vidět, jaké krásky může naše země nabídnout. Hned mi čekání ve frontě utíká rychleji, když si mám s kým povídat. Po hodinovém čekání se pak na minutu ukážu klientovi a můžu pokračovat dál. Pobíhání po městě zvládám dobře a utěšuji se, že toho hodně nachodím a tedy nemusím řešit posilovnu. Pravdou ale je, že se mi teď moc do cvičení nechce. Ne natolik, abych si sháněla permanentku. #dontjudgemeplease 

   Postupně mi tady ubývají spolubydlící, jak se pomalu ale jistě všichni vracejí domů na svátky. Na jednu stranu si užívám znovunabytého klidu a soukromí a na druhou stranu mi chybí byt plný společnosti a příjemného klábosení. A brzy tu budu úplně sama, takže už nebudu nikoho ráno budit přípravou snídaně, ranní hygienou nebo otvíráním skříně, která jako naschvál vždycky zavrže. Zákon schválnosti. #sorrygirls

   Držte mi palce, aby ty poslední dny v Itálii stály za to! A abych stihla vidět ten jejich vánoční strom a vyfotit si ho na památku, no a hlavně aby tady vydržely teploty nad bodem mrazu. Na mráz tady totiž nemám oblečení, takže hrozí, že bych umrzla. Zatím ahoj a nezapomeňte mě sledovat na Instagramu, kde mě najdete jako @dominikamedek! Ciao!