Pracovní týden modelky

   Po krátké odmlce od posledního článku jsem zase zpět a tentokrát se zápisem z mých posledních pracovních dní v Praze.

   Ani si nepamatuji, kdy bych byla tak dlouho doma, a proto jsem ráda, že se i tady aspoň něco děje. Do mého dalšího odjezdu je ještě čas, protože tentokrát se chci konečně přesunout z někdy šílené Asie do o něco klidnější Evropy. No asi jsem naivka, že si myslím, že to pro mě bude klidnější, když je v Evropě mnohem větší konkurence, ale aspoň budu ve stejném časovém pásmu, jako moje rodina a nebudu zažívat tolik kulturních šoků. Nikdy nezapomenu na můj první týden v Hong Kongu, kdy mi celé město smrdělo a nedovedla jsem si představit, že tam vydržím tři měsíce a pak se tam ještě dvakrát na stejně dlouhou dobu vrátím. Každopádně teď je čas se posunout a snad se mi to i opravdu podaří a budu se věnovat modelingu i v evropských metropolích. Držte mi palce a já vás budu informovat, jak to s tím mým snem vypadá. Hlavně aby z něj nebyla noční můra.

   Teď ale zpět k tomu, co se dělo v posledních dnech. Mám za sebou závěrečnou přehlídku Chatty v rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Week, za kterou jsem opravdu vděčná, protože to byl krásný zážitek v naprosto nádherných prostorách Clam-Gallasova paláce. Po dlouhé době jsem se tak mohla vidět se spoustou modelek, které znám ještě z dob, kdy jsem s modelingem začínala. Bylo milé se znovu potkat s tolika známými tvářemi a celý ten den díky nim rychle utekl. No i když nejen díky nim, v den přehlídky jsem měla ještě fitting na focení nové kolekce Lay Sedlákové (@laysedlakova). Pro tu už jsem toto léto jednou fotila a výsledné fotky můžete vidět v jednom z předchozích článků. Samotná přehlídka Chatty se, myslím, opravdu povedla a dokonce se na nás přišla podívat i Karolína Kurková, kterou zastupuje moje současná mateřská agentura My Model. Tomu říkám motivace nezakopnout! 

   O pár dní později jsem tedy znovu fotila pro Lay Sedlákovou. Tentokrát společně s Adélkou (@soldanovaa) z naší agentury, se kterou jsme se seznámily právě během Fashion Weeku. Fotily se podzimní kabáty, ale naštěstí nebylo takové vedro, takže jsme to zvládaly bez větších obtíží. Společnost nám během obědové pauzy dělala Layina čivava Jogurt a dožadoval se svého dílu pizzy. Nevyžebral ani drobek, což nám asi dlouho neodpustí. 

   Hned druhý den jsme se s Adélkou potkaly znovu na celodenním fittingu na přehlídku We're Next. Jde o velký projekt studentů z UMPRUM a Royal Academy of Fine Arts Antwerp, který se pořádá již třetím rokem. Protože jsem se účastnila i prvního ročníku této akce, věděla jsem, že půjde o časově náročný fitting a nebyla jsem oproti ostatním nijak překvapená, když jsem se vracela domů se západem slunce. Většina studentů/návrhářů se snaží být opravdu kreativní, a tak se stává, že jsou některé outfity opravdu šílené, ale musím říct, že jsem měla tentokrát štěstí. Z mých pěti outfitů od pěti různých návrhářů mi jen jednou nešlo vidět do obličeje a všechny byly zajímavé. I když jsem si na ně musela chvíli zvyknout. 

   Jinak story of my life. Medek dostala outfity samozřejmě jako poslední a už to vypadalo, že je tam snad navíc. Je jedno jestli jsem byla dřív Bravencová nebo jsem teď Medek, ale smolař jsem pořád. Vůbec jsem to ostatním holkám neříkala hned na začátku, že tam budu nejdéle. #destiny #f*ckmylife 

   Přehlídky se konaly ve Veletržním paláci. Tento prostor se mi líbil, jen v backstage stanech nebylo dost místa, ale tak to bývá často. O to víc jsme my modelky mezi sebou utužovaly vztahy. Díky velkému počtu návrhářů se ale přehlídky protáhly ještě o dost déle, než předpokládali nejen ostatní, ale i já a to je co říct. Měla jsem proto možnost, využít situace a vybafnout na manžela, který na mě čekal v autě kousek od zákulisí. Nejsem si jistá, jestli jsem v jeho očích viděla spíš pobavení z mého looku nebo úděs. Každopádně jsem byla ráda, že mě odvezl po náročném dnu domů, abych mohla nabrat sílu na focení pro moje oblíbené @bibloo, které mě čekalo další den. 

   Nástup v ateliéru na Zličíně bývá vždy v devět hodin a já se vždy snažím přijít jako první. Ranní ptáče dál doskáče, ale já už měla pocit, že se po náročném týdnu jen tak pomalu plazím. Vtípky během focení mě ale brzy probraly a mě nebolely jenom nohy od podpatků, ale i břišní svaly od smíchu. Lepší než posilovna je den se skvělými lidmi. To ani nevíte, že pracujete. Protože je studio docela z ruky, vždycky si s sebou beru oběd, jinak bych do večera umřela hlady. Jako vzorný školáček si pak o pauze vytáhnu krabičku s jídlem a ostatní podezírám, že mi to tak trochu závidí, jak hezky to mívám připravené. Šprt a puntičkář se ve mě nezapře. 

   Tak to je pro tentokrát všechno, doufám, že zvládáte začátek školního roku a zatím ahoj!

   PS: Nezapomeňte mě sledovat na Instagramu @dominikamedek. Děkuju!