Blog: Týden volna v Kuala Lumpur!

   Konečně nadešel čas na mých slíbených pár dní volna v Kuala Lumpur. Jak to myslím? Nemám práci? Že by se mi nedařilo, jen vysedávám na bytě a musím se nějak zabavit sama? Chystám se domů dříve? Co dělá modelka v zahraničí ve svém volném čase? To je jen pár otázek, které vás mohou napadat a já se vám je budu snažit zodpovědět! A jedno vám prozradím už v úvodu, máte se na co těšit!

   Začnu hezky od začátku. Ještě před mým příletem do Malajsie jsem se domluvila s místní agenturou na pár dnech volna, které bych si během mého tříměsíčního pobytu chtěla vzít, aby za mnou mohl přiletět můj muž. To je náš způsob, jak tak dlouhé odloučení zvládat. Prostě se zhruba v půlce mého pobytu potkáme a užijeme si společný čas prozkoumáváním místních atrakcí a hlavně ochutnáváním místního jídla. Díky tomu se staráme o náš vztah a současně využijeme možnosti společně navštívit nějakou exotickou zemi, v tomto případě tropickou Malajsii. 

   Musím říct, že jsem zatím nikdy neměla problém si takové volno zařídit. Moje zahraniční agentury byly vždy vstřícné a bookeři ocenili, že jsem se s nimi pokaždé domlouvala velmi dopředu a mohli tak upravit můj pracovní rozvrh. Jak to tak bývá, zákon schválnosti způsobil, že jsem díky tomuto volnu přišla o několik zakázek, ale čert to vem. Tři měsíce pracuji, tak si zasloužím trochu toho volna a myslím, že jsme si ho opravdu užili. Konečně jsem svoji drahou polovinu představila @lrvasinova a společně jsme vyrazili na pravou malajskou večeři na noční food street market. Čerstvý kokos nás spolehlivě osvěžil, takže jsme mohli sedět venku a pozorovat, co se okolo nás děje.

   Jelikož jsem v Malajsii potřetí, tak ani pro mého muže to tentokrát nebyla první návštěva Kuala Lumpur. Před dvěma lety tady za mnou také byl a loni jsme se potkali v Singapuru, který je z Kuala vzdálený hodinu letadlem. Protože většinu hlavních turistických atrakcí města jsme již společně navštívili při jeho první návštěvě, tentokrát jsme více využívali hotelového bazénu na střeše s úžasným výhledem a prozkoumávali jsme i jiné části města, než ty typicky turistické. Spoustu času jsme samozřejmě strávili u Twin Towers, v přilehlém parku a nákupním centru. Vrátili jsme se do China Town a od něj jsme se vzdalovali do nám neznámých uliček až zpět na hotel. Chůze venku je v Malajsii náročná kvůli horkému počasí a nepřítomnosti chodníků, ale nenechali jsme se odradit. Všudy přítomné pobočky 7eleven (celosvětový řetězec obchodů se smíšeným zbožím) a Starbucks nám pomáhaly zůstat hydratovaní po celý den.

   Jako velcí filmoví fanoušci jsme se rozhodli navštívit místní kino přímo pod Twin Towers a podívat se na nový akční film s Dwaynem Johnsonem, Rampage. Nákup lístků byl snadný, použili jsme k tomu velké dotykové obrazovky před vstupem do multikina a platit se dalo kreditní kartou. Mohli jsme si i vybrat různá výhodná menu s občerstvením, ale my měli v plánu si po kině dát sushi, a tak jsme popcorn pro tentokrát vynechali. Lístky nás vyšly v přepočtu na sto deset korun, což je výrazně levnější než u nás v Čechách a to jsme byli v tom nejdražším možném kině v celém městě. Zajímavou zkušeností byla také cenzura sprostých slov a gest. Pokud některý z hrdinů řekl něco sprostého, tak byla celá zvuková stopa na daný okamžik přerušena a několikrát také rozmazali obraz na místě, kde měl být vztyčený prostředníček. Smích obecenstva ale nastal i tak, protože každý moc dobře věděl, co cenzura zakrývala. A možná to všechny pobavilo o to víc. 

   Většinou jsme na snídaně vyráželi ven do Starbucks, který jsme měli pět minut chůze od hotelu a nebo do jiných kaváren. Ano, jsme ten typ turistů, co v zahraničí chodí do Starbucks, který je stejný na celém světě. Ne, nechceme snídat to, co snídají místní obyvatelé, protože to je pálivé kari s rýží, smažený indický chleb roti a nepředstavitelné množství podivných věcí, o kterých nemám tušení, z čehou jsou vlastně připravené. Snídaně v evropském nebo americkém stylu mi prostě nikdo nevymluví. A protože to pro nás byla taková malá dovolená, rozhodně jsem se nešidila. Těch pár dní nezdravé stravy mě nezabije. 

   Když jsem psala, že většinou jsme snídali v kavárnách, tak jsem chtěla upozornit na to, že jsme si jedno ráno dopřáli také hotelovou snídani. A udělali jsme dobře, hotel Stripes, ve kterém jsme byli tentokrát ubytovaní, nás rozhodně nezklamal. Co se týče snídaně, tak výběr byl opravdu veliký - vajíčka na různé způsoby, asijské nudle, smažená rýže, ale i evropské lívance, jogurty, ovesné vločky, ořechy, ovoce, ovesná kaše, sýry, pečivo, prostě všechno na co si jen člověk zpomenul. A dokonce bylo v ceně neomezené množství kávy dle vlastního výběru, ovocné freshe a ovocno-zeleninové smoothie. No, odcházeli jsme najezení víc než do syta. Spíše jsme se kolébali a smáli se nad vlastní nenažraností. Snídaně ale nebyla jediná věc, která nás na našem ubytování bavila. Náš pokoj byl skvělý, čistý podle evropských standartů a s úžasným výhledem na město. Ještě lepší výhled byl ale z již zmiňovaného bazénu na střeše. Takzvaný infinity pool (nekonečný bazén) je asi nejznámější ze singapurského hotelu Marina Bay Sands, kde jsme se byli loni během našeho výletu také podívat. Tady šlo o dost menší bazén, ale odpovídal velikosti hotelu. Marina Bay Sand je obrovský hotel spojený s obřím nákupním centrem, které je tak velké, že v něm uprostřed plují gondoly na uměle vybudovaném kanálu. Náš hotel v Kuala Lumpur byl středně velký hotel asi o deseti patrech a tomu odpovídala velikost bazénu i všeho ostatního. Vtip byl ale v tom, že přes den u bazénu téměř nikdo nikdy nebyl a většina lidí chodila na střechu až večer, kdy byl bazén zavřený a bar naopak otevřený. Soukromí jsme ocenili a šli se koupat několikrát.

   Celkově je Malajsie pro turisty příjemná hlavně svými cenami. V porovnání se sousedním Singapurem jsou zde ceny třikrát nižší a tak si člověk může dopřát mnohem víc. Pokud má třeba chuť na nějakou evropskou specialitu, protože už mu nudle a rýže lezou i ušima, nemusí mít strach, že se nedoplatí. Dostupné jsou tu na každém rohu a v každém nákupním centru a při nejhorším budete platit to, co bystě platili doma. Každopádně ale všem doporučuji vyzkoušet co nejvíce místního jídla. A nemusí to být jen to malajské, ale i thajské, vietnamské, hong kongské, čínské nebo indické. Kuala Lumpur je město mnoha různých národností a tak si tu můžete dát všechny možné kuchyně připravené tak, jako byste byli někde jinde. Nemusíte se bát jíst ani v menších pouličních restauracích, ale vybírejte si podle toho, kolik je v ní hostů. Pokud je čas obědů či večeří a v restauraci nikdo není, nechoďte tam. Neznamená to, že máte štěstí, že není obsazeno, ale naopak to znamená, že tam místním nechutná, a proto tam nechodí. Dobrou restauraci poznáte podle toho, kolik tam chodí lidí a nemusí to být turisté. Ti častokrát nemají dost odvahy a může jim tak uniknout i nejlepší podnik ve městě, protože v nich nevzbuzuje důvěru.

   Pokud byste si z Asie měli něco přivézt, co se tu skutečně vyplatí pořídit, tak je to kosmetika. Nejlépe korejská a to hlavně v podobě pleťových masek. Ale i výběr dekorativní kosmetiky je tady širší než u nás. A abyste neunudili své mužské polovičky, pošlete je zase prozkoumávat obchody s elektronikou. Ta se v Asii také vyplatí především díky velkému výběru pro Evropany neznámých značek. Ty americké a evropské tu naopak vyjdou na podobnou cenu jako u nás a člověk ještě musí počítat s tím, že nebude mít nárok na dvouletou záruku, jako kdyby nakoupil v Evropě. Zpět ale ke kosmetice. Všem bych doporučila vyzkoušet masky například od korejské značky Innisfree (cena jedné sheet mask se pohybuje okolo čtyřiceti korun) a poslední dobou jsem si oblíbila také ty od Tony Moly. Častokrát také probíhají různé množstevní akce, takže se nebojte zeptat, jestli zrovna nemají nějakou slevu. Několikrát se mi podařilo nakoupit dvacet masek za cenu deseti a ještě dostala dárek k nákupu. Cena jedné masky tak poklesla na neuvěřitelných dvacet korun a to se opravdu vyplatí. Především když se pak vždycky vrátím domů a vidím ceny masek v Sephoře. Oči mi pak skoro vypadnou a musím přiznat, že mi vždycky zvedne náladu, když si vzpomenu, za kolik jsem pořídila kvalitnější v Asii. Ale pozor, pokud půjdete v Asii do Sephory a budete si chtít koupit přímo jejich masky, tak za ně zaplatíte stejnou cenu jako doma nebo dokonce vyšší! Platíte za dovoz evropské značky a v tomto případě se to podle mého názoru rozhodně nevyplatí.

   Asi nejpraktičtější rada pro všechny, kdo by se do Malajsie chystali, je, abyste si do kufru přibalili deštník, pláštěnku a boty do deště. Plážové žabky nejsou ale úplně ideální, protože vám budou klouzat a uzavřené boty vám během pár okamžiků promoknou. I když se Kuala Lumpur nachází v tropickém podnebném pásmu, nezapomeňte si s sebou vzít i něco s dlouhým rukávem. Ano, venku je celoročně každý den okolo třiceti stupňů, ale právě proto jsou všechny vnitřní prostory vybaveny klimatizacemi, které vždy jedou na plno a po chvíli vám může být chladno. Časté přechody z vedra do klimatizovaného prostoru jsou ideální na onemocnění, hlavně pokud na to nejste zvyklí, takže to nepodceňte. Základní léky tu samozřejmě seženete a to i ty evropské, ale každý je přeci jen zvyklý na něco jiného a pár léků na nachlazení vám příliš místa v kufru nezabere.

   Pokud by tady na vás bylo příliš teplo a nechtěli byste tolik chodit, využijte cenové dostupnosti taxi služeb. Nechytejte ale taxíky na ulici, ti se vás budou snažit oškubat, jako všude jinde na světě, ale stáhněte si ještě před příletem aplikaci Grab Car, místní obdobu služby Uber (kterou mimochodem Grab koupil pro celou jihovýchodní Asii), kde budete dopředu vědět, kolik vás jízda bude stát. Ceny jsou na evropské poměry opravdu nízké a řidičů je víc než dost, takže byste něměli mít problém jízdu zabookovat. Aplikaci využijte už po cestě z lětiště do města. Klasickým taxikem vás totiž vyjde něco mezi osmdesáti a devadesáti ringitty, když budete mít štěstí a s Grab Car platí fixní cena šedesát pět Ringittů plus dálniční poplatek, který bývá něco mezi pěti až deseti Ringitty, podle trasy, kterou řidič vybere. Navíc pokud máte v plánu být v Malajsii delší dobu, můžete za každou jízdu sbírat věrnostní body a za ty získat slevu na další jízdu nebo třeba oblíbenou kávu ze Starbucks. A kdo mě zná, tak ví, že já miluju sbírání jakýchkoli bodů a slev.

   Opět se nám potvrdilo, že čas plyne rychleji, když se člověk dobře baví a těch pár volných dní uteklo jako voda. Musím říct, že jsem pokaždé opravdu vděčná za to, že jsou tyto návštěvy mé drahé polovičky možné. Bez jeho podpory bych pracovat jako modelka v zahraničí nedokázala a ani bych nepsala tento blog, se kterým mi také pomáhá. Loučení bylo jako vždycky těžké, i když mi do konce pobytu zbýval jen měsíc. Rychle jsem si zvykla na to mít tady parťáka, co při mě stojí v každé situaci. Ale jsem ráda, že jsem mu aspoň mohla ukázat, kde tady trávím čas, kam si ráda zajdu na kávu, kde nakupuji. Prostě ví, o čem mluvím v našich pravidelných hovorech a nemá o mě takový strach, když ví, kam jdu. Jsou věci, které ani fotka nebo video nezachytí, člověk si to musí sám prožít a vidět a až pak chápe, o čem ten druhý mluví. Malajsie k nám byla i tentokrát štědrá a poskytla nám mnoho krásných zážitků. I přes to doufám, že jsme tu oba byli naposledy a já se budu příště za modelingem vydávat někam blíž. 

   PS: Koho by zajímalo, jak jsem fotila všechny fotky z tohoto článku, tak si stáhněte zdarma aplikaci Huji Cam, na které poslední tři měsíce ujíždím. 
  PPS: Mé poslední dny v Kuala Lumpur můžete sledovat na mém instagramovém profilu @dominikamedek, ale to už asi všichni dávno víte!