Blog: Cesta do neznáma

Dny postupně plynou a já si sotva stihla uvědomit, že jsem v Malajsii už více než měsíc. Dobrá zpráva je, že se pracovně zatím daří a brzy mě přiletí navštívit můj muž, takže se mám na co těšit. Horší zpráva je, že se tak netěším  na jeho návštěvu, jako na můj návrat domů za dva další měsíce. 

Ano, je to tak a říkejte mi třeba ufňukánek, ale stýská se mi. Každému se někdy stýská a já bych všem chtěla zdůraznit, že to není slabost. Naopak to znamená, že máte v životě to štěstí a má se vám po čem stýskat. Ironií většinou je, že když se vrátím po několika měsících zpět domů, zjistím, že se tam nic nezměnilo a po několika málo týdnech už mám zase roupy, že bych někam pracovně odletěla. Moje rodné Brno nebo Praha, kde už nějakou chvíli bydlím, je to jedno, v obou městech chcípl pes. Tedy po té pracovní stránce. V Malajsii zase asi chcípnu já na vedro. Já, která konstatně podceňuje pitný režim, tady vypiji i čtyři litry vody bez sebemenších problémů. Takové vedro mi tu je. Ale pokaždé když si volám s někým doma v Čechách, tak se zase uklidním, že je vedro přeci jen lepší než to počasí u nás. Ještě teď si vybavuji zimu, co mi "zpříjemňovala" těch posledních pár dní doma, až jsem z ní onemocněla. 

Nikdy není snadné se rozhodnout a udělat krok do neznáma. Vystoupit ze své komfortní zóny, ale z vlastní zkušenosti mohu říct, že se to vždy vyplatí a člověka to pokaždé někam posune. Nemusí to být hned poznat, dokonce si můžete nejprve myslet opak a proklínat se, že jste se tak rozhodli, ale později si uvědomíte, že šlo pouze o strach. Strach postupně vymizí a vy se stanete silnější, zase o něco zkušenější a taky o něco bohatší. Bohatší o zážitky, přátele, vzpomínky.

Mé dvě návštěvy Číny nešly podle plánu, necítila jsem se tam dobře a nakonec došla k rozhodnutí, že se tam už nikdy na on-stay pobyt nevydám. To ale neznamená, že svého pobytu tam lituji. Bez osobní zkušenosti bych k takovému rozhodnutí nikdy nedošla. Pro spoustu modelek je to zlatý důl, ale já si uvědomuji, za jakou je to cenu. A takovou cenu pro mě peníze nemají. Psychické a fyzické zdraví jsou pro mě mnohem důležitější. Navíc naše kulturní rozdíly jsou pro mě prostě nepřekonatelné. Ale jak bych něco takového mohla tvrdit, kdybych se tam nevydala? A rozhodně nelituji návštěvy Velké čínské zdi a ochutnávky místních dobrot. Třeba moje první cesta do Hong Kongu také nezačala nijak slavně a já si nedokázala představit, že bych tam měla bydlet týden, natož že tam nakonec celkem strávím devět měsíců a bude se mi po tom šíleném městě stýskat. Slzy hrůzy po prvním příletu se změnily v obrovský smutek před návratem domů. Člověk se přizpůsobí a najde si cestu, jak se cítit dobře.

Mně osobně pomáhají drobné každodenní rituály. Řád mě uklidňuje, protože vím, co mě čeká. Jsou to již několikrát na blogu zmiňované snídaně na balkoně, pouštění si hudby během sprchování, plavání a posilovna během volných dní. Zvyky, které jsem si během těch let cestování osvojila a které pro mě fungují. Každá cesta je pro mě jiná, ale tyto zvyky dodržuji více méně vždy. A pokud se do nějaké destinace vracím, vše je výrazně snazší, protože už vím, co mě čeká.

Nebojte se neznáma, ať se to týká čehokoli. Nového místa, nové práce, školy, sportu, dovedností, protože všechno je jednou nové. Ale to je přeci na životě krásné, ne? Vždy je co objevovat, zkoušet a poznávat. My se jen můžeme snažit zkusit stihnout co možná nejvíc věcí. Tak hoďte strachy za hlavu a vrhněte se na to! Uvidíte, že po nějaké době se už bát nebudete a zvyknete si. Do té doby, přeji hodně štěstí!