Blog: Jak jsme se nedobrovolně stali součástí čínského akčního filmu.

   Blížím se k půlce svého pobytu tady a stále si připadám jako Alenka v říši divů, která většině věcí, co se kolem ní dějí, nerozumí a častokrát radši ani rozumět nechce.

   Mé už dobře známé nenápadné rozbroje s uklízečkou (jako na každém mém výletu) našly rovnovážný stav. Já přehlížím její práci, kdy předstírá, že uklízí a přitom nadělá více nepořádku než tu bylo před tím, než přišla. A naopak jako určitou daň za to, že se přemáhám a nekecám jí do toho (tzn. nenadávám a neremcám v češtině, nechodím za ní a neukazuji, co má ještě uklidit) jsem se rozhodla neumývat nádobí od snídaně. Stejně vždy přichází uklízet v době, kdy snídám nebo už jsem po snídani, takže ho po mně umývá ona. Výhra pro všechny. Hlavně pro moje nervy, kdy se snažím se moc nerozčilovat, protože uklízečka je jen jeden z mých důvodů k nespokojenosti.

   Například počasí se mě snaží rozčílit už několik dní, ale já se jen tak nenechám. Stejně tak dny v castingovém autobuse už mi začínají lézt na nervy a mám pocit, že můj mozek začíná stagnovat. Pro tento případ jsem si s sebou vzala několik sešitů se sudoku, abych se aspoň nějak zaměstnala. Takže po cestě na castingy mohu luštit, tedy pokud mi zrovna není špatně od žaludku z toho, jak neustále popojíždíme v kolonách. 
   Tento týden ale musím pochválit našeho řidiče, který se drží a zatím způsobil jen jednu dopravní nehodu a ani při ní nikoho nezranil! Myslím, že je to jeho osobní rekord! Přemýšlím, že bych mu vyrobila nějaký diplom nebo medaili. Jen si nejsem jistá, jak to správně sepsat v čínštině, aby tomu rozuměl a mohl si to vystavit tak, aby se mohl pochlubit své rodině.
  Abyste chápali, proč se z toho tak raduji, tak už jsme tu zažili několik incidentů, při kterých jsme se vlastně dost bavili. Třeba minulý týden jsme urazili zrcátko osobnímu autu jedoucímu vedle nás. Náš řidič se asi půl hodiny vůbec neměl k tomu nehodu řešit a až po půl hodině vylezl z autobusu a začali se s řidičem poškozeného auta hádat. Pokud vám přijdou legrační třeba Italové, když se hádají, tak byste si náramně užili hádku dvou (a nebo i více) Číňanů. Navíc u nich nikdy nevíte, kdy se hádka vyhrotí do velké fackovací války jako z nějakého kresleného seriálu. Po hádce se náš řidič rozhodl z  místa nehody ujet, což se jeho protivníkovi značně nelíbilo. Nastala honička jak se patří (a jak jen to jde s obřím a starým autobusem po dálnici, plné aut), ale za chvíli nás obklíčila další dvě auta. Takže se najednou hádalo o několik lidí více a já litovala, že u sebe nemám popcorn nebo brambůrky s Coca Colou. Bylo to lepší než kdejaký film. Pro ilustraci, jak vypadá taková čánská hádka přikládám odkaz na video, které jsem natočila jiný den po castingu: Chinese street fight.

   Myslím, že bych se s vámi také měla podělit o další záchodový zážitek, který se sice nestal tento týden, ale ještě jsem vám o něm nepsala. Číňani jsou opravdu vynalézaví kutilové, kteří nejen že umí okopírovat cokoli, ale musím uznat, že někteří z nich jsou také schopni vlastní invence a díky ní jsou opravdu nezastavitelní. Prostě pokrok lidstva opravdu závisí na tomto velikém národu. Takže jeden den po mém příletu vyšla Laura z naší koupelny s tím, že částečně prasklo záchodové prkénko. Důvodem, proč prasklo nebylo, že je Laura příliš těžká ale to, že někdo velmi inteligentní pořídil plastové prkénko o dost menší, než by bylo potřeba a tak se neopírá o keramickou záchodovou mísu, ale je z velké části jen ve vzduchu. A řekněme si upřímně, jaký plast unese dospělého člověka, když nemá dostatečnou podporu. Několik dní jsme to neřešily s tím, že uklízečka by měla škodu nahlásit agentuře a ta vyjednat s domácím opravu nebo náhradu. Čínskou mysl ale nenapadne toto přímočaré a snadné řešení. Ne, pro naši uklízečku je to výzva, jak takový problém vyřešit kreativně, originálně a v tom nejlepším případě za žádné náklady navíc. Jednoho rána jsme proto s Laurou nalezly její vynález hodný patentování. Zalepila prasklé části dětskými náplastmi na drobná poranění s obrázky Sponge Boba. Ano, takto se celý problém vyřešil na dalších pět týdnů a nebylo potřeba do opravy investovat nic kromě asi tří náplastí v hodnotě pár haléřů. No kdo z vás může říct, že by ho napadlo to stejné?!

   Ano, vypadá to, že můj další týdenní blog z modelingového světa není vůbec o modelingu, protože se během něj téměř nic nestalo, kromě jednoho focení a pak dalších castingů, které jsou všechny na jedno brdo, takže doufám, že pro vás budu mít brzy nějaké peprnější novinky. Do té doby se budu těšit z toho, že už mám půlku za sebou a brzy se dostanu zpět do západní civilizace.