Blog: Měl to být blog o modelingu. Zase se to nepovedlo.

   Jako bych ten třetí týden v Šanghaji viděla jen z rychlíku. No vlastně to tak skoro bylo, akorát místo rychlíku jsem jej viděla z castingového autobusu. A moje největší radost z tohoto týdne? Nákup nádherných sladkých banánů v odlehlém zelinářství někde za městem v devět hodin večer, kde jsme měli poslední casting dne. Prodavačka z nás měla legraci a musela si myslet, že ty podivné Evropanky asi nikdy banány neviděly, nebo že jsme se asi úplně zbláznily (zase).

   Minulé léto jsem poprvé slavila narozeniny mimo domov (všechny mé ostatní výjezdy vyšly tak, že jsem na své narozeniny byla s rodinou). A tak, když jsem slyšela, že dvě holčiny od nás z agentury musí slavit ty svoje tady, jsem byla hned pro jim přichystat překvapení v podobě narozeninového dortu a oslavy, jak se sluší a patří. Když si pak prohlédnete naši společnou fotku na konci článku, jsem si jistá, že byste nás netipovali na modelky, ale spíš na partu středoškolaček na adaptačním kurzu. Každopádně nám to všem zlepšilo náladu a dobilo baterky na další dny.

   Když jsem přemýšlela, o čem budu psát v dalším týdenním blogu, tápala jsem. Dny mi tu postupně splývají v jeden nekonečný casting občas přerušený nějakou přehlídkou nebo focením, ale jinak se od sebe výrazně neliší. Několik dní jsem na blogu nepracovala, až mi to došlo. Celou dobu mi to téma bloudilo hlavou a neustále se připomínalo dalšími a dalšími situacemi. Budu psát o podivných návycích Číňanů na toaletách. Ne není to zrovna nejvoňavější téma, ale zato mám opravdu pocit, že mi místní občané schválně dávají dostatek podnětů pro psaní.

   Historka z minulého týdne. Byly jsme s holkama na dalším castingu na místní Fashion Week pořádaný u nás v agentuře. Představte si asi sto modelů a modelek (z toho většina Asiatů) v jedné místnosti, kde se přede všemi musíte dvakrát projít tam a zpět v podpatcích (pokud jste holka a nebo se za ni považujete). Pak už jen čekáte, jestli vás klient potvrdí nebo ne. Někdy vám dají jasně najevo, že jste nula a nikdo o vás nestojí tím, že si vás nevyfotí a tím pádem rovnou víte, že jste práci nedostala. Takže čekám na jednom takovém castingu, který je ten den jeden z asi šesti dalších. A protože se snažím dodržovat pitný režim a chodím si pravidelně odskočit každé dvě hodiny, využila jsem chvilky volna a odběhla si na dámy. V agentuře jsou tři kabinky, jedna pro dámy, druhá unisex a třetí s pisoárem pro pány. No a jelikož nás bylo ten den v kanceláři opravdu hodně, tak jsem si musela počkat ve frontě, než na mě přijde řada. Mezitím, šlo několik mužů k pisoáru, na který jsem téměř viděla (jen téměř, protože jsem nechávala prostor pro otevření dveří ostatních kabinek) aniž by si zavřeli dveře. Ne opravdu není můj sen vidět a slyšet několik mužů vyměšovat, modelové, nemodelové.

   O několik dní později stejné místo, podobný casting. Tentokrát ale nepřekvapili muži, ale nějaká žena/dívka poslouchající nahlas muziku v kabince, kdy šlo vidět, že na záchodové míse sedí s překříženýma nohama a pobrukuje si během výkonu potřeby do rytmu asijské hudby. Ani jsem se nedivila, že během těch asi deseti minut, co jsem tam strávila čekáním ve frontě, potřebu nedokončila a stále tam jen tak seděla se špičkami bot ven z kabinky.

   Většina čínských toalet je však na způsob toho tureckého, které se používají tak, že si prostě musíte dřepnout. Připomíná mi to dětství, kdy jsem jako malá na procházce v lese potřebovala čurat. Místním obyvatelům ale dělá spíše problém pochopit, jak se používají normální evropské toalety a spousta z nich se snaží na ně vyškrábat a dřepat na záchodové prkénko. Proto vás nesmí překvapit, že se na většině takových evropských toalet umisťuje návod, jak zařízení používat. Respektive, že na něj nemáte stoupat v zájmu svojí bezpečnosti, kdy byste mohli sklouznout přímo do toaletní mísy. Dlouho jsem nevěřila, že by někdo opravdu nechápal, jak se toaleta používá, až jsem tento týden viděla na veřejných toaletách v jednom luxusním nákupním centru obtisknuté stopy bot na záchodovém prkénku. Představovala jsem si pak slečnu s papírovou taškou, ve které má třeba novou luxusní kabelku od Gucci, jak balancuje na prkénku, aby nespadla.

   Upřímně doufám, že většina mých historek bude spíš zábavná než pohoršující a já nebudu muset prožívat naprostý střet kultur v tom horším slova smyslu. Jedno ale vím jistě. Na některé zážitky opravdu nezapomenu celý život.
   PS: Slibuji, že můj další blog bude víc o modelingu.
   PPS: Nezapomeňte mě sledovat na mém instagramovém profilu @dominikamedek.