Blog: Bláznům bych rozumněla víc, než rozumím Číňanům.

   Tak je to tady. Zase jsem se vydala do zahraničí, a jak už asi někteří z vás vědí, tak tentokrát jsem se nechala přemluvit a vyrazila do pro mě ne zrovna oblíbené Číny. A ani tentokrát jsem se kulturnímu šoku nevyhnula.

   Hned po příletu na mě čekal řidič a dopravil mě na byt, který mi má být domovem na dalších sedmdesát dní. Přiletěla jsem po půlnoci, takže zabydlování hned po příjezdu nepřipadalo v úvahu. Následovala jen horká sprcha v žabkách, protože nedůvěřuji asijskému stylu úklidu a spánek. Asi v osm hodin ráno dorazila Laura (@lrvasinova), se kterou jsem se seznámila v Malajsii a se kterou jsme se do Číny vypravily společně. Výhodou je, že máme společný pokoj a koupelnu a s nikým jiným se o ně nemusíme dělit. 

   Takže program na první den byl jasný, úklid pokoje, vybalování a průzkum okolí. Ten, kdo vynalezl dezinfekční vlhčené ubrousky, by si zasloužil Nobelovu cenu, protože mi opakovaně zachránil život. Moje předodletové vyloupení DMka se vyplatilo a bylo zábavné pozorovat, že Laura podstoupila podobné přípravy. Šanghaj je sice velkoměsto a to to nejpřátelštější ze všech čínských měst, ale německá kvalita je německá kvalita. Když už jsem u německé kvality tak po částečném vybalení kufrů jsme se vydaly na obhlídku okolí a narazily na supermarket City Shop, který dováží z Německa v Německu vyrobené potraviny a drogerii, takže jsme byly nadšené! Cenově sice nejsou některé produkty úplně nejlevnější, ale za kvalitu si prostě musí člověk připlatit. Hlavně když místní potraviny nejsou vždycky ty nejzdravější a nikdy si nemůžete být jistí, jaká hnojiva, pesticidy, konzervanty nebo barvy použili při jejich pěstování nebo výrobě. Kdybych se domů vrátila s třetí rukou nebo okem, tak vím, co to způsobilo. Kdybych ale jednou dostala rakovinu plic (ano, vím, že není úplně vhodné si dělat legraci z takové nemoci, ale berte to jako nadsázku a můj způsob vyrovnávání se s místním stylem života), tak je to rozhodně z vdechování černého dýmu, který produkuje autobus, kterým nás agentura vozí na castingy. Ten dým totiž pokaždé zaskočí i kolemjedoucí Číňany a ty jen tak něco nepřekvapí.

   Ano, na castingy nás vozí autobus a agentura pronajímá ještě asi tři dodávky a několik aut, aby nás všechny mohla rozvážet na práce a castingy a stejně musíme často používat taxíky, protože je nás prostě moc. Jsme jako jedna převážně ruská střední škola na výletě. Nebo že by základní škola? Naštěstí většina mladších modelek musí brzy nastoupit zpět do školy, takže postupně odjíždějí domů a místo nich přilétají o trochu starší holky, se kterými si aspoň budu mít o čem povídat. Příjemným překvapením bylo zjištění, že Češky jsme tu celkem tři a k tomu ještě Laura a Tomáš ze Slovenska. Kdybyste byli zvědaví, o kom přesně mluvím, tak jejich instagramové profily jsou @jessicastep, @davidov_eli, @thomas.enjoy.life a Lauřin ještě jednou @lrvasinova.

   První týden byl po pracovní stránce úspěšný. Fotila jsem dva katalogy a o víkendu stihla ještě jednu přehlídku v rámci šanghajského Design Weeku. Díky tomu nebyl moc čas na nějaké stresové stýskání po domově a dost mi to pomohlo se adaptovat na místní prostředí. Tedy aspoň částečně, na to jejich nechutné odplivávání na ulici si nezvyknu nikdy. Jsem zvědavá, co mě čeká v příštích dnech, ale zatím si moc neumím představit, že mám v tomhle blázinci strávit dva a půl měsíce. Tak mi držte palce a těště se na další blogy!
   Ps: Všechny blogy postuji zpětně, protože v Číně kvůli cenzuře nefungují žádné služby od Google, takže ani blogspot. Díky tomu se ale můžete těšit na opravdu pravidlné blogy, minimálně jednou týdně. No a kdybyste chtěli vidět moje další fotky, tak mě můžete sledovat na mém instagramovém profilu @dominikamedek.