Zima nezima, jde se fotit!

   Ne že bych si chtěla stěžovat, tak tento článek rozhodně nechápejte. Spíš jsem se chtěla podělit o mou zkušenost s prací modelky, kterou ne každý čeká, že se může stát a stává se celkem běžně.

   Popravdě si ještě pořád nejsem jistá, jak jsem se měla s tímto problémem vypořádat a rozhodně nevím, jak bych se zachovala, kdyby se mi to přihodilo znovu. Ale minulou zimu (leden až začátek dubna) jsem zase strávila v Hong Kongu. Jaké překvapení, zase Hong Kong. Někdy na konci ledna se ve městě opravdu ochladilo a dokonce padaly teplotní rekordy za posledních šedesát nebo sedmdesát let. A já, protože jsem workoholik a od mého příjezdu jsem chtěla nafotit i nějaký nový fototest, jsem se konečně dočkala vytouženého focení, ze kterého jsem měla dostat nádherné nové fotky do portfolia. Abych to vysvětlila, fototest je focení pro obohacení portfolia modelky, za takové focení modelka nedostává zaplaceno (to jen velmi zřídka, mnohem častěji za něj naopak platí modelka fotografovi), ale obecně se fototesty berou jako investice, která vám může přinést nové pracovní nabídky. Určitě budu psát nějaký článek o focení testů, který se jim bude věnovat všeobecně, ale tentokrát se zaměřím na jedno specifické focení, o kterém jsem již začala psát.
   Takže byl konec ledna a teploty do 4 stupňů nad nulou. V horách bylo náledí a několik lidí se zranilo, když se vydalo ven. Většina místních obyvatel z toho byla dost zaskočená a to hlavně z toho důvodu, že v Hong Kongu nepoužívají v bytech topení, maximálně si topí přímotopy nebo klimatizacemi. Během jednoho z těch nejchladnějších dní jsem měla fotit test s týmem, pro který jsem pracovala již dříve. Tým jsem tedy znala, ve studiu jsem taky už byla a opravdu jsem se těšila na nové fotky. V mé hlavě byly nějaké černobílé fotky v šatech nebo riflové košili. Něco jednoduchého a nebo něco více odvážného, ale o to zajímavějšího. Něco foceného ve studiu s přímotopem přímo přede mnou. O to větší překvapení bylo, když jsem přijela do studia a dali jsme se do příprav make-upu a vlasů. Vlasy byly sice hezky natočené, ale nabarvili mi obočí tak, jako bych žádné vůbec neměla. To byl ale jenom začátek, který mě neodradil, i když možná měl.
   Všichni z týmu byli moc milí. Začali jsme fotit mé širší portréty v sedě, což bylo fajn, ale pak mi začali dávat flitry do vlasů, což jim nestačilo. Chtěli vyfotit něco zvláštního, takže mě poprosili, abych si dala flitry na jazyk. No dobře, co bych pro ně neudělala a pro sebe vlastně taky. Myslela jsem si, že přeci může vzniknout něco zajímavého pro moje portfolio. Vyfotili jsme tedy můj portrét, jak sedím a pak ještě jeden s flitry na jazyku. Pak mi začali předělávat vlasy a make-up, což jsem brala jako pozitivní vývoj dne, protože to znamenalo, že výsledné fotky budou různorodé. Potom jsem si ale všimla, že vedle ve studiu začínají všichni balit techniku a přemýšlela jsem, jestli úplně přestavují set nebo co se to tam vlastně děje. Po chvíli jsem se make-up artistky zeptala, co se bude fotit dál a byla jsem v šoku. Další fotky totiž měli vzniknout venku, i když všichni věděli, že tam prší ledový déšť, v horách téměř sněží, je mlha, fouká ledový vítr a nikdo si ani nebyl jistý, jestli z těch fotek právě kvůli počasí něco bude.

   Fototest. Měl to být krásný a jednoduchý fototest a najednou po mě chtějí, abych bosky v letních šatech šla ven v horách za deště a fotila fotky, které mi s největší pravděpodobností nebudou k ničemu. Nejvíce mě štvalo, že mi to nikdo neřekl dopředu, nikdo se nezeptal, fotila jsem to zadarmo a pak byla týden nemocná. Hned po tom, co mi tuto informaci řekli, jsem jim slušně řekla, že je venku opravdu velká zima a že z toho onemocním, ale nikdo mě neposlouchal. Nevěnovali mi pozornost ani v tu chvíli, když jsme seděli v autě, já na sobě měla všechno svoje oblečení, včetně bundy a dvou půjčených županů a přes to drkotala zuby. A "nejvtipněji" na to reagovala make-up artistka otázkou "Ale u vás v tvojí zemi sněží, ne?," která mi skoro sebrala všechna slova. Naštěstí ne úplně, a tak jsem jí na to odpověděla, že to sice ano, ale že vůbec nechápu její otázku, protože pokud sněží, tak venku nepobíhám bosky a v letních šatech. Ještě teď mě tahle otázka dokáže naštvat.    Nakonec jsem stejně pod tlakem celého týmu fotit šla. Zvládla jsem asi dvacet minut v ledovém dešti a větru, což jsem odnesla týdenním onemocněním. Bohužel v horách nebyl mobilní signál, takže mi nemohl pomoct nikdo z mojí agentury, kterým jsem se snažila napsat o radu a pomoc.    Zpětně to beru jako zvláštní zkušenost, která mě posunula dál. Vím, že kdyby mi klient dopředu řekl, že chce fotit plavky v zimě, ale měl k tomu důvod a opodstatnění, tak bych na nabídku kývla. Ale nelíbí se mi plánování nečeho podobně extrémního za modelčinými zády bez jakékoli možnosti to odmítnout. Na výsledné fotky jsem čekala skoro půl roku, a když jsem je viděla, byla jsem vlastně trochá zklamaná, protože jsou jen tři a do mého portfolia se moc nehodí. Ale co se dá dělat, člověk si vždy musí i z toho špatného odnést něco dobrého nebo se poučit a to se mi povedlo.    A jak si myslíte, že byste reagovali vy? Přijde vám takové focení v pořádku? Nebo si myslíte, že jen moc remcám a o nic nejde, i když jsem z focení neměla žádný prospěch a nevěděla, co na mě tentokrát chystají?