Ricostru ss2016 fashion show Beijing

Začínám se zpožděním a od konce, což bych asi neměla, ale zároveň jsem si tuto přehlídku vybrala jako téma pro další článek z toho důvodu, že pro mě byla asi ta nejlepší ze všech, které jsem v Pekingu odešla. 

Peking nebude moje nejoblíbenější město na světě, ale to jsem  věděla už předem. Čína je velmi specifická země, která je zajímavá, někomu může přijít i krásná, ale já jsem jí tak okouzlená nebyla. Co mě ale překvapilo, byla kvalita všech mých prací, které jsem tam měla a to jak focení, tak přehlídek. Nikdy jsem nebyla v České republice během MBFW, takže nemohu objektivně z vlastní zkušenosti porovnat, jak to probíhá u nás a jak v Pekingu, ale troufám si říct, že jestli to neprobíhalo na stejné úrovni jako v Praze, tak to bylo všechno organizačně zvládnuté ještě mnohem lépe.

Sama jsem se účastnila celkem čtyř přehlídek a na některé z nich se byli podívat například zakladatel serveru models.com nebo šéfredaktorka čínskéhé mutace časopisu Vogue a redaktoři a redaktorky z dalších časopisů jako jsou Bazaar nebo Elle.

Show začínala až v podvečer, ale jak už to tak bývá, modelky měly nástup v brzkých ranních hodinách, aby se stihla nacvičit choreografie, provést poslední změny v pořadí jednotlivých modelů a jejich přiřazení modelkám, následně se musejí všechny modelky nalíčit, učesat, nechat si udělat nehty a zároveň proběhnou vždy alespoň dvě generální zkoušky, které slouží k společné synchronizaci, zkoušce botů a pro mě také k odstranění zbytků stresu před přehlídkou. Díky tomu, že se vše tak pečlivě připravuje a několikrát zkouší i celá choreografie včetně převlékání si všech modelů, tak už ze mě vždy opadne všechna nervozita a finální přehlídka je pro mě odměnou, kterou si vždy patřičně užiji. Adrenalin mi pak koluje v žilách ještě několik hodin a zároveň je opravdu krásné vidět šťastného designera a organizátory, kteří přežili další přehlídku a jsou s ní opravdu spokojení a také jsou na sebe i na nás modelky hrdí. Dříve jsem přehlídky moc často nechodila, hlavně kvůli své výšce pouhých 175 centimetrů, ale v Pekingu jsem pracovala především na přehlídkách, což mě překvapilo a celkově jsem na ně změnila názor a takovou práci si zamilovala. Dříve jsem preferovala spíše fotit, před objektivem jsem se cítila sebejistě, ale teď jsem objevila moji další vášeň, protože být součástí takového neopakovatelného momentu a pomoci designérovi vdechnout život jeho oblečení, je prostě neuvěřitelně silný zážitek, na který člověk nikdy nezapomene.