Czech diary lost in Asia

I have to apologize to everyone who can't speak Czech and who wants to read this article, but I decided to write also some posts in my native language to feel more confident about my writing. But don't worry I'll still write in English as I did till now!

Po hodně dlouhé době píšu na blog něco v češtině a musím se přiznat, že si připadám mnohem jistější v tom, co píšu, přesně jako už jsem naznačovala v anglickém upozornění nad tímto odstavcem. 

K tomuto kroku mě vedla jednoduše touha napsat složitější článek, který bych v angličtině přece jenom psala velmi dlouho a ani pak by mi určitě nepřišel tak dobrý, jako bych si ho představovala a to by mě pěkně štvalo. Za poslední týdny jsem zažila mnoho zajímavých věcí o kterých bych chtěla psát, ale ne vždycky je na psaní nálada a čas. Někdy jsem z práce tak plná dojmů, že ani nevím, jak je správně popsat. 

Také jsem si všimla, že přeci jen většina čtenářů mého blogu je z Česka, takže doufám, že vám tímto článkem udělám aspoň trochu radost.

Většina z vás, už určitě ví, že se nějakou dobu (konkrétně už dva roky) věnuji modelingu. Cestuji po světě a u toho jsem úspěšně dostudovala gympl, odmaturovala a dostala se na vysokou školu, po které jsem toužila. Ale úplně nejhorší na tom mi nepřišlo to učení ale fakt, že musím víc než půl roku zůstat doma a nemoct se tak věnovat práci, kterou miluji. To samé mě čeká letos po mém návratu z Hong Kongu, kdy budu muset přetrpět prvák na univerzitě a rozhodnu se, co dál. Pro ty koho by zajímalo, co budu studovat, tak jsem se rozhodla pro dvouoborové studium Evropská studia a Mediální studia a Žurnalistika na Masarykově Univerzitě v Brně. Někoho možná překvapí, že jsem si nevybrala školu v Praze, ale to už bych domů nejezdila vůbec a to by moji rodinu dost mrzelo. Takhle budu muset být půlku týdne v Brně a půlku týdne budu bydlet v Praze, 

což by mě ještě před rokem ani nenapadlo. Našla jsem tam totiž svoji spřízněnou duši, se kterou hodlám trávit všechen čas, který mám.

Ještě bych chtěla vysvětlit, že tohle bude první z mnoha článků, ve kterých bych chtěla většinou jenom popsat svoje poslední poznatky z cest, zážitky z focení nebo jenom prostě zajímavé téma, které by podle mě stálo za to, abych se o něm zmínila.

Mám za sebou skoro další tři měsíce v Asii daleko od rodiny, ale přitom si nejsem jistá, jestli se mi chce zpátky. Hong Kong jsem si zamilovala už loni, kdy jsem tady byla poprvé, i když letos jsem jej prožila dejme tomu v mnohem poklidnějším duchu. Tohle město nikdy nespí. Často mi dělá problém usnout, protože všude září světelné nápisy, reklamy, bilboardy a světla v oknech domů, na které mám výhled přímo z postele a nepomáhají mi ani stažené rolety, takže tu často musím spát se škraboškou přes oči. Pro mě dost velká změna oproti našemu rodinnému domu se zahradou v klidné vesničce za Brnem. Na ruch velkoměsta jsem si ale zvykla velmi rychle už dávno a teď mi i Praha často připadá jako maloměsto, hlavně co se týče pracovních příležitostí pro modelky. Přijde mi totiž, že u nás je každá druhá hubená holka modelka (tedy aspoň tak sama sebe označuje) a přitom se z nich většina ani nechystá někam vycestovat. Na casting na jednu reklamu přijde klidně víc než sto holek a z nich si klient vybere jednu a ještě ani není jisté, jestli si ji nepozve ze zahraničí. Prostě živit se jako modelka v Česku nejde. Tento fakt a taky to, že jsem od malička milovala cestování, mě motivoval před dvěma lety poprvé kývnout na cestu do Istanbulu a od té doby doma moc neposedím. Vidím totiž, kolik možností mám, svět je obrovský a já mám najednou možnost ho celý procestovat, potkat tolik zajímavých lidí, navštívit místa, o kterých jsem nikdy ani neslyšela, ochutnat jídla, která doma nikdo nezná a nebo se je bojí jenom vyzkoušet. A jako neuvěřitelný bonus se pohybuji v modním průmyslu, 

který mě vždycky zajímal. 

Už jako malá jsem byla poměrně fotogenická. Taťku bavilo natáčet rodinná videa a já byla jeho cvičená opička, co mu vždycky něco na kameru předvedla. Někdy jsem dělala, jak mě to strašně otravuje, a že mě tím zlobí, ale jako každé malé dítě jsem si užívala pozornost rodiny. Navíc jsem byla dost hyperaktivní dítě, takže jsem se před kamerou vyřádila. Teď když nad tím zpětně přemýšlím, tak mi to všechno dává smysl, že jsem začala s modelingem. Prostě jsem to měla v sobě. Ráda něco tvořím, jako asi každá holka se ráda oblékám, nechyběla mi jistá dávka exhibicionismu ani touha cestovat (což je stále ten největší důvod, proč se modelingu věnuji). Tenhle mix mi pomohl odstartovat pohádkový život, o kterém jsem jenom snila a ani si ho nedokázala pořádně představit. Balení si věcí na několik měsíců, focení luxusních šatů, které jste dřív viděli jenom na stránkách časopisů a pak ten zvláštní pocit, když se poprvé vidíte právě v nějakém časopise. Díváte se na svoji tvář a přitom vám připadá, že to ani nemůžete být vy. Že je to nějaká cizí holka, kdo na vás podezřele kouká, co na ni tak hloupě civíte. Nechápete, jak se vám to vlastně podařilo, že se na sebe takhle můžete dívat a to nemluvím o reklamě nebo o kampani, kterou můžete vidět po celém městě, kde zrovna bydlíte. Někdy naopak pracujete na skvělém projektu, například kampani pro nějakou značku, na kterou se opravdu těšíte, víte taky, že vám výsledné fotky pomůžou v budování kariéry a po několika měsících zjistíte, že ty fotky nikdy v životě neuvidíte. Klient vám je prostě nepošle a vy nemáte šanci se k nim jakkoli dostat. 

Tenhle pocit je opravdu k vzteku, věřte mi. 

Modeling má spoustu pozitivních a samozřejmě i negativních stránek, o kterých bych tady chtěla psát a moc bych si přála, aby se našel aspoň jeden jediný člověk na celém světě, kterého by můj pohled na svět zajímal. Tenhle můj veřejný deník má pro mě ale takovou zvláštní hodnotu, která mi pomáhá si utřídit myšlenky a díky tomu se pak dokážu snadněji soustředit na práci a zahání stýskání po domově, které mě občas přepadne. 

Takže doufám, že vás moje psaní nebude moc nudit a určitě se máte na co těšit, protože přece jenom moje čeština je stále mnohem lepší než angličtina nebo mých pár slov, co umím v čínštině nebo korejštině!